Co po vás smí personalista chtít

Personalisté si připravují na každý pracovní pohovor řadu otázek. Některé z nich bývají hodně šťouravé, nikdy ale nesmí překročit zákonem daný rámec. Které otázky tedy smí personalisté položit a které už jsou diskriminační?

Co smí personalista chtít

Adresa trvalého pobytu. Pro personalisty je to důležitý kontaktní údaj, takže by rozhodně neměl chybět už v životopisu. Pokud v něm není, čekejte, že se vás na adresu mohou zeptat.

Rodné číslo. Při pohovoru nehraje rodné číslo žádnou podstatnou roli a není důvod ho uvádět. Počítejte ale s tím, že v okamžiku, kdy vás firma vybere, bude rodné číslo potřebovat kvůli daním, zálohám na zdravotní a sociální pojištění apod.

Číslo občanky a řidičáku. Tento údaj opět není pro pracovní pohovor nutný, zaměstnavatel ho bude potřebovat až ve chvíli, kdy pro vás bude připravovat pracovní smlouvu.

Zdravotní pojišťovna. Název své pojišťovny sdělujete až při podpisu pracovní smlouvy, protože zaměstnavatel musí pojišťovně nahlásit, že k němu nastupujete do zaměstnání.

Rejstřík trestů. Výpis může firma požadovat, ale ne automaticky a na každou pozici. Většinou ho personalisté vyžadují tehdy, když je pro danou práci klíčová bezúhonnost. To se týká třeba bankéřů, pokladních, obchodních zástupců, fakturantů, ale třeba také automechaniků. Ze zákona pak musí doklad o trestní bezúhonnosti předkládat lidé hlásící se na státní úřady, k policii, hasičům, do škol apod. Výpis z rejstříku trestů získáte na každé poště s přepážkou Czech Point, vystavení trvá pár minut a stojí 100 korun.

Maturitní vysvědčení nebo vysokoškolský diplom. Pokud je pro přijetí do zaměstnání podmínkou dosažení určitého stupně vzdělání, pak je požadavek oprávněný. Když vás firma nepřijme, měla by vám dokumenty vrátit, případně jejich kopie zlikvidovat.

Majetkové poměry. Jestli máte dům, auto, chatu nebo třeba počítač, je jistě vaše soukromá věc. Ale když firma předpokládá, že budete vlastní věci využívat pro práci, může se vás na ně zeptat.

Například po vás může chtít, abyste pracovali na svém notebooku nebo jezdili na služební výjezdy svým vozem.

Sexuální orientace, náboženství, rasa, politika. Personalista nesmí při pracovním pohovoru zjišťovat, jakou máte sexuální orientaci, zda věříte v Boha a jste členem nějaké církve, stejně tak se nesmí ptát na politické názory, členství v politické straně nebo odborech. Tyto dotazy nemají nic společného s vaší prací.

Příklady „zakázaných“ otázek při pracovním pohovoru:

  • Jste těhotná?
  • Jste dlouhodobě nemocný/nemocná?
  • Býváte často nemocný/nemocná?
  • Jaká je vaše sexuální orientace?
  • Věříte v Boha? Jaká je vaše víra?
  • Máte přízvuk, odkud pocházíte?
  • Jste v nějaké politické straně?
  • Koho volíte?
  • Kolik vám je let?
  • Jste kuřák/kuřačka?
  • Jaký je váš rodinný stav?
  • Máte manželku/manžela?
  • Jak dlouho žijete se svým partnerem / svou partnerkou?
  • Plánujete založit rodinu? A kdy?
  • Máte děti?
  • Jak máte zajištěné hlídání, když děti onemocní?

Pamatujte, že při pracovním pohovoru by měla firma sbírat jen ty informace, které souvisejí s danou pracovní pozicí nebo jsou nutné pro uzavření pracovní smlouvy. V případě, že personalisté nedovedou zdůvodnit, proč danou informaci potřebují, měla by se vám v hlavě rozblikat varovná kontrolka. Zároveň ale platí, že zkušení personalisté se i na citlivé věci dokáží ptát šikovně a oklikou.

A tak třeba otázka na děti může znít následovně: „Jako jeden z firemních benefitů plánujeme uspořádat letní tábor pro děti zaměstnanců, měli byste o to zájem?“ Další dotaz mířící k alkoholu zase může vypadat obdobně: „Chceme na recepci vybudovat minibar pro zaměstnance, využili byste ho?“ Ačkoliv jsou to dotazy na pomezí etiky, je možné je takto položit.

Nechcete odpovědět? Jděte na to taktně

Když se vás personalista přece jen zeptá na něco, na co by neměl, máte několik možností – odpovědět, pozměnit otázku nebo taktně odmítnout odpověď. Avšak pozor, někdy nemusí být taková otázka míněna vážně, ale může sloužit jen jako test, co všechno si necháte líbit. To můžete zkusit vyčíst z tónu a výrazu tváře.

Nechcete-li odpovídat, mluvte klidně a asertivně, nebuďte útoční. Třeba na otázku o plánování rodiny můžete odvětit: „Nerad bych odbíhal do osobní roviny, chtěl bych raději hovořit o pracovní náplni.“ Nebo: „Promiňte, asi nechápu, jak to souvisí s mou kariérou.“

Nejlepší je ovšem vybruslit z celé situace tak, že půjdete po smyslu dotazu a zdůrazníte to, co chce personalista vědět. „Chtěl jste se zeptat, zda budu zvládat své pracovní povinnosti?“ A pak dodejte zbytek, zkuste přitom být co nejstručnější a věcní.

 

Číst další článek >>