Někdy to vypadá, že kandidáti na fakt, že by personalisté mohli nahlédnout na jejich facebookový nebo twitterový profil, vůbec nepomysleli. Zeptali jsme se přímo personalistů, jak dalece hrají sociální sítě při spolupráci s kandidáty roli.
Díváte se jako konzultanti na kandidáty také na sociálních sítích?
Lenka Skalická: Ano, dívám se, ale ne na každého kandidáta. Pokud se jedná o odborné a manažerské pozice, tak kandidáty v podstatě vždy hledám na LinkedInu. Nejen abych zjistila, zda jsou informace uvedené v profilu shodné s životopisem, ale také se dívám na další uvedené informace nebo doporučení. Většinu těchto kandidátů si přidávám do spojení, abych s ním získala další kontakt. V případě, že mám kandidáta, na kterém se mi něco nezdá, tak se ho snažím najít také na Facebooku nebo na jiných sociálních sítích.
Martin Matuna: Kandidáty na sociálních sítích proaktivně nevyhledáváme, Facebook a Twitter pro nás rozhodující nejsou a LinkedIn většinou kopíruje profesní životopis.
Miroslava Chvojková: Vždy se dívám na uchazeče, které chci přijmout do svého týmu, a to zejména na LinkedIn. Na Facebook se nedívám, protože respektuji, že se jedná o neprofesní sociální síť.
Michaela Hemelíková: U kandidátů se vždy podívám, jaké sociální sítě používají.
Co přesně vás zajímá?
Miroslava Chvojková: Zajímá mne, jak se kandidáti/ /budoucí kolegové prezentují, jak popisují své zkušenosti a v jakých skupinách jsou členy.
Michaela Hemelíková: Sleduji jejich příspěvky, popřípadě fotografie, abych věděla, s kým se setkám u pohovoru.
Ivona Mlynaričová: Jak se kandidát na sociálních sítích prezentuje a jak s nimi umí zacházet. Pokud má někdo veřejně přístupný profil na Facebooku a dává tam nevhodné fotky, chápu to tak, že buď s ním neumí pracovat, nebo je exhibicionista. Tak či tak to ale vyvolává otázky… Na LinkedInu mě zajímají zkušenosti, kontakty, dovednosti a zájmové skupiny.
Barbora Kroupová: Na LinkedInu ověřuji, zda informace v zaslaném CV odpovídají informacím, které kandidát prezentuje na svém pracovním LinkedIn profilu. Bohužel se informace mnohdy liší (názvy pracovních pozic, odpracované období, náplň práce apod.). Na Facebooku mě obecně zajímá forma sebeprezentace dotyčné osoby.
Máte pocit, že si kandidáti tuto skutečnost uvědomují? Že se na ně podíváte nejen vy, ale také budoucí zaměstnavatel?
Lenka Skalická: V případě profilů na LinkedInu si to určitě uvědomují, protože právě k tomu je LinkedIn určený. Pokud jde o Facebook, tak tam je to půl na půl. Spousta kandidátů má veřejný profil, ukazují fotky ze soukromí, vyjadřují své názory mimo jiné i na práci a neuvědomují si, že to může kdokoli cizí vidět.
Miroslava Chvojková: Bohužel musím říct, že někdy mám pocit, že si to lidé neuvědomují. Velmi často se setkávám s neprofesionální prezentací na LinkedInu nebo nevhodnou fotografií. Velice mne ale překvapí, když uchazeč nemá vůbec založený profil na LinkedInu. V tom případě vždy přemýšlím, jaká je příčina – neumí zacházet s počítačem, nemá pravdivý životopis, nechce uvádět informace o své pracovní minulosti apod.?
Michaela Hemelíková: Myslím si, že kandidáti, které vyhledávám na pozice, tedy většinou dělnické, si to neuvědomují.
Ivona Mlynaričová: Myslím, že se to nedá generalizovat. Jsou tací, kteří jsou ve světě sociálních sítí zběhlí, mají detailně nastavenou viditelnost svého Facebookového profilu nebo dokonce dva samostatné účty. Ale jsou i tací, kteří nevědí, že existuje LinkedIn. V kontaktu s kandidáty se vždy snažím na toto téma dělat osvětu a poskytnout jim různé rady a tipy. Z vlastní zkušenosti vím, že se zaměstnavatelé na sociální sítě dívají a běžně i zadávají jméno kandidáta do vyhledávačů. Schválně, kolik z vás už si zkusilo zadat své jméno do Googlu? Někdo se možná i pobaví. Já například jsem našla i své umístění v jakési matematické soutěži na střední škole. Google si pamatuje víc než my sami.
Jakou nejzvláštnější příhodu jste v této souvislosti sami zažili?
Ivona Mlynaričová: Pamatuji si, že když jsme ještě v mém předchozím zaměstnání na Slovensku hledali k nám na pobočku recepční. Na pohovor přišla slečna, která měla zkušenosti, byla příjemná, organizačně schopná a upraveného vzhledu. Něco se mi na ní ale nezdálo. Podívala jsem se na její profil na FB, který byl veřejně přístupný, a našla spoustu lechtivých fotografií. Zavolala jsem jí a vysvětlila, že pokud chce u nás pracovat, musí ty fotky odstranit nebo povolit zobrazení jen vybraným lidem. K mému naprostému překvapení to odmítla. Byla jsem připravená jí dát pracovní nabídku, ale po tomto rozhovoru jsem to neudělala.
Martin Matuna: Když náš zaměstnanec na sociální síti dva dny před ukončením pracovního poměru vyhlašoval, jak s námi „vypekl“.
Lenka Skalická: Jednou jsem měla kandidáta ze zahraničí, který nepůsobil moc věrohodně, tak jsem se o něm snažila dohledat co nejvíce informací na internetu, až jsem nechtě našla i takové soukromé podrobnosti, že jeho manželka podstoupila umělé oplodnění.
Miroslava Chvojková: Stále mě překvapuje, že i v dnešní době není neobvyklé narazit na veřejně prezentované privátní a různě kuriózní fotografie kandidátů.
Barbora Kroupová: Setkala jsem se v minulosti s kandidátkou, která se ucházela o pozici ředitelky pobočky. Její CV i profesní zkušenosti odpovídaly poptávanému profilu dané pracovní pozice. Bohužel po zběžné prohlídce jejího FB profilu jsme zjistili, že dotyčná dáma se též aktivně věnuje modelingu a focení převážně aktů, které byly zcela dostupné široké veřejnosti. Pochopitelně nám tato skutečnost znemožnila navázat spolupráci.